Mezinárodní den seniorů

Mezinárodní den seniorů se každoročně slaví 1. října. Přesně 14. prosince 1990 Valné shromáždění OSN hlasovalo o ustanovení Mezinárodního dne seniorů a vybralo datum 1. října. Legislativně je tento mezinárodní den zakotven v Usnesení Organizace spojených národů číslo 45/106. Svátek se poprvé slavil 1. října 1991. Tento den si připomínáme přínosy, které senioři společnosti přinášejí. Svátek je také formou, jak zvyšovat povědomí o problémech, které mají vliv na seniory včetně nevyhnutelného procesu stárnutí a také trestné činy páchané na seniorech jako je jejich zneužívání, týrání a zanedbávání péče (zdroj).

Drtivá většina seniorů plnila a plní roli maminek, tatínků, tet a strýců, mnozí už i role babiček a dědečků, prababiček a pradědečků. Právě dnešní den by mohl být připomínkou všeho, co se jim za celý den podařilo a poštěstilo. Připomínkou toho, jaký kus životní cesty ušli, kolik dobrého a užitečného dokázali. Vykřičníkem pro všechny mladé, že právě oni nebyli vždy těmi na péči závislými a postupně se ztrácející v realitě všedních dní. Nejen senioři s Alzheimerovou chorobou, ale i ti, jejichž paměť nepodkopává nohy, si zaslouží ocenění od těch druhých. 

Senioři jsou nositeli tradice, pojí minulost se současností a postupně předávají žezlo mladším, kteří jej ponesou do budoucnosti. Senioři jsou připomínkou toho, že každý člověk prochází svou životní cestou od narození ke smrti. A právě mezi těmi dvěma milníky je nespecifikovaně dlouhý časový úsek, který je potřeba využít. Který dává každému člověku dostatečně prostoru pro seberealizaci. Pro možnost naplnit své poslání i své role v rodové linii.

Senioři pomalu kráčí ke konci své cesty, stávají se křehčími a na pomoci druhých stále závislejšími. Stojí před nimi velký úkol, a to je přijmout definitu života a nabízenou pomocnou ruku. Poprat se se svou hrdostí a přijmout nastupující bezmoc. Zrekapitulovat si to, co člověk dokázal a pokusit se vypořádat s chybami, které na své cestě “nasekal”. 

Pokusme se neodvracet tvář od lidí, kteří prošli velkou část své životní cesty. Zkusme jim naopak pomoci vypořádat se se svou minulostí, podpořit je tím, že jim ukážeme, co dobrého, smysluplného a prospěšného dokázali, a pomoci jim s tím, aby mohli uzavřít spory a neshody s těmi, na kterých jim nepřestalo záležet.

Winston Churchill kdysi řekl: “Jen děti, blázni a velmi staří lidé si mohou dovolit mluvit vždy pravdu.” A je na tom až cosi tajemného. Naslouchejme seniorům, byť můžeme mít mnohdy pocit, že jejich slova nedávají smysl. Naslouchejme tichu, které s nimi můžeme sdílet. Možná právě uprostřed ticha a naprosté důvěrnosti zaslechneme cosi z té velké pravdy, o které ví jen ti, jejichž život se chýlí ke konci.

***

Ještě nejste součástí uzavřené podpůrné skupiny „Domácí péče o nemocné Alzheimerem“ na Facebooku? Přidejte se k nám, kliknutím na tento odkaz, a získejte podporu lidí v podobné životní situaci. Případně se připojte k některému z bezplatných online podpůrných setkáních realizovaných prostřednictvím aplikace Skype. Veškeré informace o termínech i jednoduchých návodech, jak se bez instalace a registrace připojit, najdete zde.