Jak zlepšit podmínky pro pečovatele v Česku?

Cesta ke kvalitní péči o seniory a nemocné vede přes spokojené zaměstnance, kteří mají ze své práce radost a jsou na ni hrdí. To je jeden ze závěrů zářijové konference Jiskříme. Ta byla vyvrcholením několikaletého projektu Namaste Care, podpořeného Evropským sociálním fondem – operačním programem Zaměstnanost.

Namaste Care je pečovatelská metoda vytvořená díky zkušenostem Američanky Joyce Simardové. Ta se řadu let starala o lidi s pokročilou demencí. Přemýšlela, jak překonat problém u většiny aktivizací, které jsou postavené na kognitivních schopnostech. Ale když se s pokročilou fází nemoci vytratí rozumové schopnosti, najednou nezůstane pro takové klienty žádný program.

Joyce Simardová se rozhodla vytvořit takovým klientům příjemné prostředí, věnovat jim soustředěnou pozornost a podněcovat jejich smysly, například jemnou masáží rukou, hudbou nebo použitím vonných svíček. „Lidi, o kterých si mysleli, že vůbec nekomunikují, začali říkat jednotlivá slova a usmívat se. Dopad metody na klienty a pečující je možné měřit, proto se Namaste Care postupně rozšířilo do deseti zemí,“ vysvětlila metodička Karolína Puttová, která se podílela na testování metody v České republice.

Využití metody může klientům přinést zklidnění i zlepšení spánku. Klíčovou součástí metody je celkové zklidnění, pečovatelé mohou klientovi věnovat čas a prostor. „Joyce Simardová zjistila, že už po 30 minutách, kdy se soustředíme na člověka v místnosti, kde neděláme nic jiného, se projeví pozitivní dopad,“ řekl účastníkům konference Rishi Jawaheer, ředitel organizace Namaste Care International. Zpomalení a zklidnění se promítá i do pracovních podmínek pečujících.

„Nejenom pečovatelé, ale i vedoucí si zpomalení a příjemné prostředí s pozorností zaslouží a dokážou užít,“ podotkla Karolína Puttová. Snaha samotných pečujících je jeden díl skládačky. Neobejdou se bez podpory vedoucích pracovníků a ředitelů zařízení. Ti musí v organizaci vytvořit podmínky pro takový přístup.

„Na prvních sezeních s Namaste Care jsme zjistili, že to není pro každého, ale hlavně, že změna musí vycházet od manažera služby,“ přidala svou zkušenost Michaela Žáčková, ředitelka Domova pro seniory Novovysočanská. „Pečovatelé mohou mít metodiky, návody, pomocné ruce, techniku… Ale to nezaručuje dobrou péči. Namaste Care přineslo zážitek empatie, pochopení a úcty. Pečovatelé se necítili poučováni, ale podporováni,“ dodala.

Řečníci varovali, že za 30 let bude potřeba dvakrát tolik pracovníků v sociálních službách než dnes. Populace stárne a zároveň se prodlužuje délka života. Pečovatelství je však náročné povolání, jehož prestiž u české veřejnosti je nízká. Nízké je také finanční ohodnocení profese. „Velká část pečovatelů má menší plat než pokladní v supermarketu,“ upozornila socioložka Martina Dvořáková.

Příbuzní klientů však zároveň mají od pečovatelů vysoká očekávání. „Chceme, aby pečovatelé měli nekonečnou trpělivost, byli neustále dobře naladění a za dvanáct hodiny směny byli neustále v zenu, aniž by k tomu měli podmínky. Nároky jsou větší než prostředí, jaké jsme schopni jim připravit,“ parafrázovala Karolína Puttová představy, jimž pečovatelé čelí.

79 procent pečovatelů, kteří se zúčastnili výzkumu o situaci jejich profese, souhlasilo s názorem, že je jejich práce nedoceněná. 30 procent má pocit, že si příbuzní klientů dostatečně neváží jejich práce.

S těmito bariérami se potýkají sociální pracovníci i v jiných státech. „Vnímání péče je v Londýně poměrně negativní. Mladí lidé nechtějí v oboru pracovat, není to pro ně cool a nemá to kredibilitu jiných zaměstnání. S Namaste Care se toto vnímání snažíme změnit a říct, že péče o staré lidi může být cool,“ popsal britskou zkušenost Rishi Jawaheer.

Autoři výzkumu a realizátoři projektu Namaste Care díky osobním zkušenostem z terénu sestavili sérii doporučení, která je potřeba systémově aplikovat, aby v Česku byly lepší podmínky pro pečovatelství. Organizace Jsme MILA letos uspořádala osm diskusí, při nichž sbírala podněty pečovatelů, vedoucích pracovníků, úředníků, politiků a dalších aktérů sociálního systému.

„Jednou z věcí, kterou jsme rozebírali se zástupci veřejné správy a politiky, byla otázka čistého trestního rejstříku,“ řekla Simona Bagarová, zakladatelka organizace Jsme MILA. Zákon dnes k výkonu povolání sociálního pracovníka i pracovníka v sociálních službách vyžaduje bezúhonnost. I kvůli této podmínce se však specializovaná zařízení potýkají s nedostatkem personálu. Nemohou do nich totiž nastoupit ani ti, kteří už si trest odpykali. „Mluvila jsem o tom s Janem Vrbickým z odboru sociálních služeb na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Rád by do novely zákona o sociálních službách dal to, že tato podmínka zmizí,“ nastínila plán pro následující měsíce.

Ve spolupráci s Probační a mediační službou a organizací Rubikon, která se problematikou zaměstnávání lidí po výkonu trestu zabývá, bude nyní vznikat rámec, jak by to mohlo vypadat. „Musí to mít samozřejmě pevná kritéria,“ zdůraznila Simona Bagarová. Organizace jsou připraveny na pečovatelských pozicích takové osoby zaměstnávat, důležité je ale správné nastavení prostředí.

„Díky Namaste Care jsme zjistili, že pečovatelům chyběly i některé další prvky: dobrá komunikace, informace, srozumitelné metodiky, hranice toho, co smí a nesmí, co musí a nemusí,“ přiblížila Michaela Žáčková z Domova pro seniory Novovysočanská.

Souhrnně by se potřebné podmínky pro pečovatele daly popsat čtyřmi slovy: Důstojnost, Otevřenost, Management, Atmosféra. Společnost si musí profese víc vážit a lépe ji ohodnotit. „Když řeknete, že pracujete jako pečovatelka, tak si lidé povzdechnou a řeknou: to bych nechtěla dělat. Měli bychom dospět k tomu, aby úcta a prestiž byly podobné jako u lékařů. Aby reakcí nebylo povzdechnutí, ale uznání: to je těžká práce, a je dobře, že ji děláš,“ dodala Karolína Puttová.

Videozáznam konference je na webu Jiskříme. Tamtéž naleznete výsledky výzkumu mezi pečovateli, který se uskutečnil od května do července 2022 a odpovídali v něm zaměstnanci 35 domovů ve 12 krajích České republiky.